Naše kamarádka má teorii, že určitý zmatení, který cítíme potom, kdy někam doletíme, nepociťujeme kvůli posunu času, ale proto, že naše duše se v ten moment neposunuje tak rychle, jako naše tělo a než si nás zase najde, chvilku to trvá. Zatímco moje hlava i tělo jsou hyperaktivní, moje duše bude loudavá a ani se neobtěžovala z našeho domu přesouvat k tělu. Celý tři týdny v čr jsem byla lehce mimo. Možná za to mohlo množství rozhovorů, návštěv, setkání, vydatnýho jídla a hodin strávených v naší starý Oktávce, kterou Luky před lety rozčílenej koupil potom, co mu ze servisu volali, že oprava jeho milovanýho Volva bude stát 160 000Kč. Prodal ho a koupil starou Oktávku, která je na celej život a zapřisáhl se, že s ní bude jezdit do posledního dechu. Oktávky i toho svýho.
I přesto, že mi duše nejspíš nedorazila, to byl nádherně užitej čas plnej přátel, objetí, táboráků, procházek, svateb a neurčitý vřelosti a laskavosti ve vzduchu. Může bejt vzduch laskavej?
Knížku se mi povedlo přečíst! "Když umřel David Bowie". Nenáročný knížky si vybírám zcela povrchně podle obalu a názvu. Mám ráda Davida Bowieho a když si po něm někdo pojmenoval knížku, musel to bajt fajn člověk. Fajn lidma je fajn se obklopovat. Pracovní schůzky jsme vyměnili za rychlej brainstorming. Eliška z klubu Trefit Profit by mě za podnikatelskou mapu plnou kresbiček alá šestiletý dítě, na A4 samolepkovým papíře z tiskárny, určitě nepochválila, ale pro nás dostalo všechno jasný rozměry. Astré mapu jsem klasicky na Anie nechala na stole u mamky a nepřiletěla se mnou stejně, jako ta duše. ,,Mami, na stole jsem nechala takovej zmuchlanej papír plnej čmáranic, můžeš mi ho prosím vyfotit?". Duše se asi vyfotit nedaj, ale stejně to podle mě pár lidí umí. Do tkalcovny jsem se nedostala, ale látek nám dorazilo na půl roku dopředu. S pár lidmi z oboru jsme si vyměnili fuckupy, podrželi si palce a 3 týdny se smrskly do shluku událostí, vzpomínek a já včera na naší příjezdovce zase naskočila do svý duše. Chyběla jsem si.
Život fakt letí. Děti rostou. Učej se sprostý slova. Běhají čím dál rychlejc. Vráska kolem levýho rtu je už tak hluboká, že face yogou ji nevyhladím. K životu je uctivý ho skutečně žít. Lidi by měli mít úctu.
Mějme.
Čáu a krásnej čas!
